Kdo?
Dnes jsem byl svědkem monologu, kdy jeden křesťan vyprávěl o své aktivitě a řekl zhruba toto: raději pracuji s těmi, kdo mají ducha než s těmi, kdo mě mají rádi.
A trochu jsem se zamyslel. Dovolil bych si posuzovat to, kdo má ducha a kdo ne? A pokud ano, jaká mám k tomu kritéria?
Víte, raději bych pracoval se všemi, i s těmi, kdo mě mají rádi nebo je jim jenom vedle mě dobře. Protože vím, že Pán je nevyzpytatelný ve všem, co činí. Já nemám právo posuzovat člověka podle toho, kdo má ducha a kdo ne, protože jsem člověk, který ví, že i jediné procento pochybností může změnit všechno. Že jsem člověk omylný, ačkoli jsem křesťan,že jsem člověk, který si prošel vším nepředstavitelným a jsem člověk, který odpouští komukoli, i když se rozčiluji nad nepravostmi, alkoholismem a jinými neduhy. Mojí touhou je žehnat každému a ne se křivě dívat na každého, nebo jej soudit či posuzovat, jestli má ducha. Jsem křesťan a tím jsem přišel o právo soudit a posuzovat.
Neměli bychom zapomínat ani na to, že Pán je ten, kdo dopouští všechno, On je stvořitel všeho a On je ten, který rozhodne o tom, kdo jsem já, kdo jsi ty, co se stane ... Nikoli ty, nikoli ubohý křesťan, nemůžeš nic změnit na vůli Boží, ale naopak, můžeš změnit sám sebe z milosti Boží, a naučit se přijímat ostatní, jací jsou. Bůh nám zapovídá jakýkoli soud i nad těmi všemi hříchy těch ostatních, protože On ví, On jediný ví PROČ.
