Myšlenky zločince 1. díl část b
12. 3. 2014
A tak zatím co vítal v chrámu svatém své ovečky, rozjela se rychlá akce policie.
Když otce odváděli uličkou mezi sedadly s pouty na rukou, stoupl si nejmladší syn přímo proti otci. Policisté s němým úžasem sledovali chlapcovu tvář, zalitou slzami. A tiše, se skromností sobě vlastní ten chlapec řekl otci do očí:
" JÁ JSEM. To ti řekl náš Pán. A já jsem, ti říkám i já. Odpouštím ti, neboť vím, že matka nikdy již nebude schopná odpustit Tobě. Postarám se o ní a věřím, že bude šťastná. Odpouštím ti, ale musím Ti říci ještě jednou. Ježíš nepřišel pro to, aby zachraňoval ty, kteří už ví. Ježíš přišel léčit nemocné a zbídačené vlastními otci, jako byli moji bratři a jaká je i má matka.
Otče, dosáhl jsi jediného. I JÁ JSEM GAY".
Tento příběh se skutečně stal. Otec byl odsouzen na doživotí, avšak jeho největším trestem bylo to, že za ním na návštěvu chodila jak manželka tak i syn. Oba s ním nepromluvili ani slovo. Žena tam chodila s tím, aby manžel věděl, že je mu nadále ženou v dobrém i ve zlém. A nejmladší syn za otcem chodil proto, aby věděl, že mu skutečně odpustil. A otec den po dni s vědomím, že se nechal zmanipulovat výklady písma "přesvědčených" kazatelů, že kázal celý svůj život jen nenávist, počal studovat bibli a prohlédl. Nikdy se už nezbavil pocitu viny, přesto se každý den modlil. Po letech se stal kazatelem ve vězení. Nehlásal o skryté nenávisti a neodpuštění, naopak jeho slovo bylo o lásce a přijímání člověka jako takového, se vším, co se v člověku ukrývá.
Ten příběh jsem neuvedl proto, abych odradil od písma a od víry, ale proto, abych upozornil na nebezpečí, v čem se nový křesťan neustále může nacházet. Ve falešnosti, překroucené pravdy, nelásky skryté za slovy Láska. O tom, jak se obchází nejdůležitější slova v Písmu a zapomíná se na to, že všichni pisatelé Písma jako takového, byli jen lidé, kteří vyrůstali v jiné době, v jiné kultuře. A ti lidé byli ovlivněni lidmi, a tento vliv se přesouval z generace na generaci. Člověk si musí uvědomit, že není svobodný, pokud se nechá ovlivnit přesvědčením druhých. Není a nemůže být svobodný, protože pravda je nám servírována jen tím, jak nás vychovávají rodiče, učitelé učí a ovlivňují úředníci a zákony.
A odtud již není daleko k myšlenkám zločince, hříšníka, neboť hříšník je skutečně zločinec. Zločinec ovlivněn svojí minulostí.
Pomalu se potápíte do obrovského písečného jezera, do bezedné nádrže? Kéž bys se mohl schovat pod obrovský kámen tak, aby Tě už nikdo nenašel? Nikdo mi nerozumí, nikdo v tomto domě nedokáže přijmou můj názor? Cítím, jak se na mě nejen Boží oči dívají s lítostí? Nikdo se nesmí dozvědět, že jsem jiný, bylo by to tak ponižující, přátelé by mě nenáviděli a má rodina ? ….Nenávidí všechno, co si jenom mohou pojmenovat slovem hřích, odlišnost, nenormální. Děsí mě, že tak mluví, protože tak mluví i o mě, o bezdomovcích, gayích, cikánech a všech ostatních, kteří se jen trochu vymykají pravidlům? Nikdy jsem si nevybral hřích, ale jsem prostě jiný? Znáš tyto pocity?
