O životě
Přátelé, není důležité, co řeknete, ale co uděláte. Slyšeli jste někdy tuto větu? Asi milionkrát, v církvích možná krát sto.
Neustále opakujeme jednu větu: "On nebo ona není normální," nebo to či ono není normální. Ruku na srdce, Vy také? Já ano. A tak jsem přemýšlel o tom, kdo určil hranice normálnosti. Daniel, Venca, Karla, Monika ... ?
Ba ne, hranice normálnosti si určujeme sami v sobě jen my sami, přitom jsme ovlivněni svojí cestou životem. Samovolně se necháváme ovlivnit druhými, matkou, která nás kojí, otcem, pokud nějaký je, učiteli, spolužáky, kolegy. Utváříme si hranice normálnosti a přejmenujeme si to na MŮJ NÁZOR. Ovlivňují nás knihy, televize, a jiná média, v dnešní době internet. Od samého dětství, kdy začínáme vnímat, rozvíjíme svoji fantazii, která je později drsně pošlapávána shora uvedenými mechanismy. Co nastane? Vzdáváme se fantazie, snů, putujeme do takzvaného davu reality a ztrácíme svoje já, které skrýváme za svůj falešný názor. Jsme najednou jako ti ostatní, podřizujeme se. Cítíme se jako ovce vedené na porážku - rezignujeme. Uvědomujete si, co je to vlastně norma? NORMA je klubkem několika vlastností : Přikazovat, kontrolovat, podřizovat. Co potom děláme?
Chytáme se podané ruky, když se topíme a prosíme kohosi o pomoc.
A potom je tady On. Říká nám, že se máme podřizovat autoritám, mladší starším ( 1P 5,5; Ko 3,18; 1P2,1š a další). Jenomže český jazyk si s námi hraje. Ono slovo podřizujte se vůbec v přímém překladu není až na jeden moment : Podřiďte se Bohu. Ve skutečnosti v přímém překladu ta slova zní: "Vy, nezkušení, prokazujte čest," nebo "ctěte," mějte v úctě" doslovně "si zauzlete pokoru" jedni k druhým.
Podřiďte se Bohu; Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. ([ Jb.22:29; Mt.23:12; L.14:11 L.18:14; Jk.4:10]). Neurčujte nikdy nikomu hranice normálnosti, protože Ty určuje Bůh. My lidé se neustále vymlouváme na pravidla normálnosti, ale ty ve skutečnosti neexistují. Křesťané mají zase svoji rétoriku :" v Bibli je ale psáno." Ano, je psáno a různými překlady překrouceno.
Všichni máme jen spousty otázek a vrací se nám málo odpovědí. Je nám jedno, jestli nám odpoví intelektuál nebo člověk, který se zařadil do davu, utváříme si názor podle toho, co vidíme a slyšíme. Nezkoumáme, posuzujeme z hlediska naší existence a tím soudíme. Odsuzujeme.
Přitom bychom měli udělat zásadní krok. Mít znalost Písma nejen takového, jaké se nám předkládá, ale mít znalost písma v přímém a dokonalém překladu. Neboť je každému známo, že Bibli si přeložila hlavně svrchovanost církevní oddaná papežskému stolci. A tato svrchovanost zneužila své moci i písma jako takového. Co sama činila, zakazovala druhým. Proto v dnešní době není nadšená z toho, že se objevují dokonalé překlady originálního písma svatého.
Ano, Bůh nám dal kdysi Bibli. Ale zapomínáme na to, že jakkoliv a cokoliv bylo zneužito, tak i Písmo svaté bylo pošpiněno člověkem. Bůh nám dal Písmo, ale zapomínáme, že Bůh nám vedle slova dal tyto odpovědi i skrze oči, uši; dal nám intelekt.
Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. Proč myslíte, že nás vyzývá k tomu, abychom se mu pokořili, podřídili? Protože ví, že dnešní moderně přeložená Bible je postavená na písku. Původní slovo bylo postavené na skále. Vraťme se k té původní Bibli a odmítejme to, co nám dnes podstrčili. Zneužitelné překlady, zneužitelné kázání, zneužitelná slova. Nenechme se odsoudit k hromadě informací odkudsi ( ačkoliv to možná dělají s dobrým úmyslem), ale nechme se vést PŘIJETÍM BOHA jako svrchovaného Otce, Vládce našich životů. Buďme jako ti, kteří přijímají, a mají v úctě ty druhé bez podmínek, 1K 13:4 Láska je vždy shovívavá, dobrosrdečná a milá, láska nikdy nezávidí, láska nechválí své ctnosti, není nadutá a pyšná, a naučme se poznávat jeden druhého bez předsudků a to člověka, který se mění evolucí myšlení a svojí existencí.
1J 4:7 Milovaní, mějme se navzájem rádi, protože láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a zná Boha jako svého Otce.
