Tornádo
TORNÁDO
Co jsme udělali s vírou od devadesátých let? Nechali jsme si toho hodně vzít. Je to jako tornádo, které si prostě nevzalo to tělesné z našich životů i přesto, že si nás stáhl ten střed víru (Kristus, duch) do sebe. Nechali jsme si to tělesné, kterého jsme se nezbavili a které nás obklopuje. Víme o tom, že jsme tím zaneprázdněni, že jsme tím vytržení z onoho středu tornáda, a už jsme si navykli s tím nic nedělat. V čem jsme slabí? V tom, že necháváme čas ovládat naše životy, abychom zapoměli na to, jak a kdy jsme Krista přijali , jakou nádherou jsme prošli, když jsme jej přijali.
Mnozí z nás dnes pochybují o tom, že se to skutečně stalo. Mnozí z nás dnes otevřeně hledáme důvody pro to, abychom odmítli svoji přijatou víru. Právě teď křičím k Bohu, já Tě nechci slyšet, zatímco kolem mne se linou chvály a modlitby. Cítím ten spor v mém srdci, vím o Něm, a přijal jsem Ho, ale křičím na něj: "Nechci Tě slyšet.”
Ano, nechci tě slyšet. To je ta pravá věta, jak omlouvám svojí slabost. A pak přijde sestra a řekne, měla jsem vidění : slyším, slyším vás, slyším tebe...
