2 Petrův 3:9 Pán neotálí splnit svá zaslíbení

Proč nás tak zajímá volba prezidenta? V reálu se s ním většina z nás nesetká a „chleba levnější nebude“. Zřejmě proto, že nejsme živi jenom chlebem…

Jedno z opakujících se klišé okolo prezidentských voleb je, že „kandidát by měl mít zkušenosti s politikou“. Problém je, že s politikou má zkušenost i leckterý gauner. Bez pevného charakteru zkušenosti s politikou naopak škodí, protože vedou ke zneužití. Jistě že zkušenost s politikou může být bonus, ale ještě větším bonusem je charakter, ochota přiznat se k chybám z minulosti (ano, všichni máme nějaké vroubky), zkušenost s vedením, a to nikoliv jen nebo především v politice, životní příběh, který inspiruje, nebo schopnost nacházet konsenzus.

Roli vedoucího krásně popsal šestý prezident Spojených států J. Q. Adams: „Pokud vaše činy inspirují ostatní, aby snili větší sny, osvojovali si nové dovednosti, pracovali ochotněji a rozvíjeli se, pak jste vůdcem.“

Šílenosti, kterých jsme v posledních deseti letech na hradě byly svědky, politiku degradovaly na totální dno, zcela v rozporu s výše uvedeným citátem. O nějakých snech nemohla být ani řeč. Naopak jsme si zvykli, že sprostota, lži, nadbíhání totalitním režimům, kšefty pro kamarády, obcházení ústavy atd. tak nějak k prezidentovi, a tedy i politice patří. Prý se tomu říká „pragmatismus“.

Jenže toto je pro národ devastující. Proč? Protože jednou z rolí lídra je vytváření kultury společenství, které vede a to se týká nás všech. Proto nám záleží na tom, kdo bude prezident. A toto platí jak v politice, tak ve firmě, tak v církvi. Roli toho, kdo významně tvoří kulturu společenství ze sebe vedoucí prostě nemůže sejmout. Nejedná se sice o výkonnou moc, ale pokud výkonná moc není zakotvena v kultuře slušnosti a základních morálních principů, pak je zle. V takovém případě právo nebo zákony nahrazují mravnost či dokonce slušnost, jenže to nejde. Lze totiž jednat neslušně a nemorálně, a přesto podle práva. Nebo řečeno jinak, lze jednat podle „litery zákona“, ale přesto zle.

Proto spojení „zkušenosti s politikou“ a „prezidenství“ nedává bez hlubšího kontextu žádný smysl.