2 Petrův 3:9 Pán neotálí splnit svá zaslíbení

Jakub 1,1-12

(1) Jakub, otrok Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanáctiti kmenům, které jsou v rozptýlení.

(2) Pokládejte za velikou radost, jen za radost, moji bratři, když upadnete do rozličných zkoušek.

(3) Víte přece, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost.

(4) A vytrvalost ať má dokonalý výsledek, nechte vytrvalost plně působit, abyste byli dokonalí a úplní a aby vám v ničem nic nescházelo.

(5) Nedostává-li se někomu z vás moudrosti, ať ji žádá od Boha, který dává všem štědře a rád a nevyčítá, a bude mu dána.

(6) Ať však žádá ve víře a nijak nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, podobá se mořské vlně, hnané a zmítané větrem.

(7) Ať si takový člověk nemyslí, že něco od Pána dostane.

(8) Takový muž má rozdvojenou mysl, je to muž nerozhodný, nestálý ve všem, co činí.

(9) Bratr v nízkém postavení ať se chlubí ve svém povýšení

(10) a bohatý ve svém ponížení,

(11) protože pomine jako květ trávy, vyjde slunce se svým žárem a vysuší trávu, její květ opadne a krása jeho vzhledu zanikne. Tak i boháč uvadne v tom, co činí.

(12) Blahoslavený muž, který snáší zkoušku, neboť když se osvědčí, dostane věnec života, korunu života, kterou Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.

Pánové a dámy, dnešní téma - zkoušky...

Křesťané se v životě setkávají se zkouškami i pokušeními. Překonávání těchto protivenství buduje zralost a pevný charakter. Jakub nás vyzývá, abychom období zkoušek brali jako příležitost k učení.

Jk 1,2-4 ... Vím, že máte mnoho nesnází a pokušení. Radujte se z toho, protože čím obtížnější bude cesta vaší víry, tím více poroste vaše vytrvalost. Když ve všem obstojíte, stanete se skutečně zralými křesťany.

Zralý, vytrvalý křesťan? To zní dobře, to chci!

„Bože, já chci růst a zrát, ale udělej to nějak příjemně, taktně, sympaticky, ať je to pro mě milé dobrodružství. Může to být hustý, ale hlavně romantický! Prostě šťastná plavba! Jo, a ať mě to nic nestojí…“ Tohle je náš postoj, hluboce v nitru zakořeněný. Nikdo přece netouží po něčem nepříjemném, bolestném… Ovšem nemůžeme poznat svůj charakter do hloubky, dokud nepoznáme, jak jednáme, reagujeme, když jsme vystaveni tlaku. Je snadné být laskavý, když je všechno v pořádku, ale umíme být laskaví, když s námi ostatní jednají zle, povýšeně, křivdí, pomlouvají? Je snadné věřit, když nám všechno v životě funguje, ale věříš Bohu bezmezně i když se ti vše sype, když prohráváš ve zkouškách, když přichází jeden zmatek za druhým? Tlak není příjemný, ale přináší nám poznání. Místo, abychom si na tyto boje stěžovali, měli bychom je chápat jako příležitost k růstu.

Žd 12,7 ... Když podstupujete zkoušky, je to pro vaši výchovu. Bůh se k vám chová jako k vlastním dětem.

Řekněte mi, kdo z nás to tak cítí, když jsme vystaveni nějaké mučivé zkoušce? Máme opačný obraz na Boha. Spíše si řekneme: „Co se děje? Proč Bůh tohle na mě dopouští, asi se zlobí, je naštvaný, už ho nezajímám jako dřív. Neslyší, jak trpím? Nemá na mě čas, proč neodpovídá? Někde jsem zhřešil, něco je špatně. Bůh už se mnou nepočítá, protože jsem opakovaně padl, nezajímám ho, protože jsem opakovaně neschopná…“

Žd 12,5-7+11 ... Hospodinovo poučení, synu, neodmítej, a když tě napravuje, NEZOUFEJ! Když podstupujete zkoušky, je to pro vaši výchovu. Výchova se v dané chvíli nikdy nezdá příjemná, ale krušná, později však těm, kdo jí prošli, přináší ovoce spravedlnosti a pokoje.

Jaké slovo mě nejvíce zaujalo? NEZOUFEJ! To se Bůh přesně trefil… On dokonale chápe situaci, když máme zkoušku. Tady nás povzbuzuje: Nezoufejte! Takže to, když přijde zkouška, neznamená, že se na mě zlobí? Že je zamračený, protože jsem něco špatně udělala nebo řekla… Neznamená to, že ta zkouška je tvrdým trestem pro mě? Ne, znamená to, že jsi Jeho dítě, miluje tě a jsi ve škole! On je s tebou a povzbuzuje tě k učení! Nezoufej a uč se.

Bůh říká: „Nezoufej si, když jsi ve zkoušce.“ Co skoro pokaždé děláme my, když máme těžké zkoušky? Přesně to, co říká Bůh, že nemáme dělat. Zoufáme! A to věříme Jeho slovu - a 100x jsme ho už prožili, že:

2 P 2,9 ... Pán umí vysvobozovat zbožné ze zkoušek…

„Jo, já vím, že mě ze všeho nakonec vysvobodíš, ale víš, já to prostě potřebuju se stresovat, nervovat a zoufat si v každé nové a další zkoušce, to prostě patří ke mně. Je to mojí součástí ten strach a nejistota…“ To ale není vítězná víra! Ta víra, která přemáhá svět! Tohle Bůh touží změnit!

Jk 1,2 ... Pokládejte za velikou radost, jen za radost, moji bratři, když upadnete do rozličných zkoušek.

Upadání do zkoušek. Plánuješ, že upadneš? Ne, to vždy přijde nečekaně. Upadneš do zkoušky většinou taky nečekaně. Bez přípravy, aby vyšlo najevo, co je uvnitř. Jakub považuje za samozřejmé, že budeme procházet zkouškami a že je možné z nich mít užitek. Celý život je totiž zkouškou a přípravou na věčný život. Jsi zkoumán! To zní pro některé strašidelně, ale je to věc pozitivní a zdravá. Bůh si neustále všímá tvých reakcí na lidi, problémy, úspěchy, konflikty, nemoci, zklamání, na finance - i na počasí… Nedělá to proto, že čeká na tvou chybu, dělá to proto, aby ti připravil nové možnosti, jak se naučit látku, kterou nezvládáš a máš a musíš ji zvládnout. Je to pro tebe důležité.

Amálka začala chodit do školy a musí se učit psát. Nejdříve začali ve škole psát malé a velké smyčky a ovály a často byla Amálka vyřízená, když jí to nešlo. Pokud se jí to nepovedlo, vracela jsem ji zpátky a musela to dělat znova, dokud to nebylo dobré. Proč? Protože naučit se psát je pro ni důležité, i když ona to teď vůbec nevidí. To stejné Bůh. Něco nás učí, co je velmi důležité a vrací nás zpět, dokud to není dobré.

Bůh pozoruje ty nejjednodušší úkony, jako když někomu otvíráš dveře, a ještě dřív, než je otevřeš! „Kdo to sem zas leze!“ Nebo tě někdo drze předběhne ve frontě u kasy - On čeká, co ti proběhne hlavou za slova. Pozoruje tvé reakce, jak jednáš s prodavačkou, když není ochotná…

Neznáme všechny zkoušky, které Bůh před nás postaví, ale můžeme odhadnout, že nás určitě prozkouší - významné životní změny, nesplněné sliby, neřešitelné problémy, nevyslyšené modlitby, nemoc, nezasloužená kritika, různé tragédie… Celá bible je protkaná příběhy o tom, jak lidé upadali do zkoušek. Jsou to skutečné příběhy, jako ty naše. Bůh neustále přezkušuje charakter lidí. Jejich víru, poslušnost, lásku a opravdovost. Celá bible je o zkouškách, které lidé prožívali, před které byli postaveni a museli se rozhodnout, jak zareagují. Zkoušky mají dvě základní funkce: (1) Zkoušky charakter odhalují a také rozvíjejí. Bůh zjišťuje a já o sobě také. Nebo je tady někdo, kdo už o sobě ví všechno? (2) Skrze problémy zkoumá Bůh tvou víru, tvou naději. Skrze lidi testuje tvou lásku.

Kolikrát jsem si říkala: „Na co Bůh lidi zkoumá a testuje, když ví všechno, je vševědoucí? Že já o sobě musím poznat pravdu, to chápu.“ Ve zkouškách nám padají růžové brýle, skrze které se na sebe v některých oblastech díváme. Ale že by Bůh něco zjišťoval? Proč? Vždyť dávno ví všechno.

Genesis dvacátádruhá kapitola - víte jak začíná? Po nějaké době se Bůh rozhodl Abrahama vyzkoušet. Věříme ve stejného Boha? Můžeš si místo Abrahama dosadit své jméno. On má plné právo. Zkouší jako Učitel své děti, co umí a co neumí. A jak končí ta zkouška s Abrahamen a Izákem? Bůh říká Abrahamovi: „Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný…“ Abraham obstál. Byl bohabojný. Bál se neudělat něco, co mu Bůh řekl. Co mu nařídil. Bál se. Kde jsme my? Ztratili jsme bohabojnost. Bůh nám říká konkrétní věci ve svém slově a my je někdy s takovou lehkostí porušujeme…

Chápejte, my potřebujeme zkoušky, abychom se naučili to, co nám Bůh říká. To je ten důvod, proč máme zkoušky. Není to o tom, že Bohu chybí detektivky, tak nás staví do zkoušek. Není to ani Boží hněv. Pokud tohle nepochopíme, nemůžeme se nikdy ze zkoušek radovat, jak nás k tomu povzbuzuje Boží slovo. Za to, že Abraham poslechl a obstál, dostal od Boha odměnu. Nás Bůh touží také odměňovat. Ne jedničkami, ale něčím, co má trvalou, věčnou hodnotu.

Velmi důležitou zkouškou je také to, jak jednáš, když máš pocit, že se ti Bůh vzdálil. Někdy nás Bůh opravdu záměrně opustí a my necítíme Jeho blízkost, neslyšíme ho. Někdo ti řekne: „To je jen tvůj pocit. Bůh řekl, že tě nikdy neopustí.“ Není to pocit, je to velmi těžká, skutečná zkouška! Když tě Bůh zdánlivě opustí. On to skutečně dělá! To nejsou pocity. Poslouchejte skutečný příběh, který se stal… Touto zkouškou prošel i král Chizkijáš.

2 Pa 32,31 ... Tehdy jej Bůh opustil. Tak jej podrobil zkoušce, aby poznal všechno, co je v jeho srdci.

Chizkijášovi Bůh žehnal, všechno jeho počínání provázel zdar. Chizkijáš znal Boha. Přesto! V klíčovém okamžiku ho Bůh opustil, aby prozkoušel jeho charakter, zjevil slabinu a připravil ho na větší odpovědnost. Co Job? Bůh ho opustil. Proč, z legrace? Ne, sledoval něco většího, než mohl Job pochopit. A to byla Jobova nejtěžší zkouška. Když prošel, dostal víc než měl. Co Ježíš? „Bože můj, proč jsi mne opustil?“ To nejsou pocity. To je skutečná zkouška. Když pochopíme, že život je zkouška, pak pochopíme i to, že nic není v našem životě bez významu nebo jen tak. Ve všem je nějaký záměr. I ty nejdrobnější detaily, příhody, situace mají význam pro budování tvého charakteru. Některé zkoušky nám berou dech, zatímco jiných si ani nevšimneme.

Jk1,2 Pokládejte za velikou radost, jen za radost, moji bratři, když upadnete do rozličných zkoušek.

Zkoušky tvůj charakter odhalují a také rozvíjejí. Proto je každý den příležitostí k tomu, abychom povyrostli, prohloubili naše vlastnosti, prokázali lásku, spolehli se na Boha. Bůh nás zkouší, ale nikdy nás nepokouší k hříchu. To, že nás Bůh zkouší je dobré, protože nás to může proměňovat k dokonalosti, k Jeho podobě a charakteru. Proto se máme ze zkoušek radovat. Jsou užitečné a dobré. Měli bychom tiše závidět tomu, kdo má zkoušky, protože má možnost s Bohem růst ve všem. Neměli bychom závidět tomu, kdo se má dobře a je neustále v klídku. Děláme to opačně. Chceme růst, prosíme o růst, ale nechceme zkoušky, což jsou vyučovací hodiny pro Boží děti. Často se modlím, aby Bůh proměnil můj charakter, nejsem spokojená s tím, jak uvnitř vypadám. „Bože, proměň mě, změň mě.“ Když to parafrázuji, tak to zní takhle, význam je stejný a slova jiná: „Pročisti mě ohněm, dej mě do výhně zkoušek a tříbení.“ Charakter Ježíše Krista nelze získat tak, že Duch Svatý na tebe foukne a máš vytrvalou víru, laskavost, sebeovládání, oddanost… My jsme Jeho zlatíčka a způsob, jak vyčistit zlato je jen jeden. OHEŇ. My chceme jiné způsoby, příjemné, rychlé, ty, kterým bychom rozuměli…

Pokud celým srdcem toužíš po změně svého srdce, svého charakteru, pak je pro tebe řešení. Účinné řešení. OHEŇ. Výsledkem je změna srdce, charakter Ježíše Krista a ovoce Ducha Svatého.

To je důvod, proč máme mít ke zkouškám kladný vztah, proč je máme s radostí vítat! Nevítáme zlo, ale vítáme ten pročišťující způsob, který zkoušky v sobě obsahují. Ovšem radovat se může jen ten, který OPRAVDOVĚ touží po změně svého srdce. Ten, který touží po odstranění každého zrníčka špíny, kompromisu, hříchu, tělesného způsobu myšlení a jednání. Pokud si chceme stále ještě něco držet ze své staré přirozenosti, která je pro nás PŘIROZENÁ, ve které jednat - je pro nás naprosto přirozené, pak mohou mít zkoušky opačný vliv. Ještě více nás ponoří do staré přirozenosti a starého charakteru, který nás bude ovládat.

Přichází nebo přišla zkouška do tvého života? Haleluja. Oheň je tady, abys vyšel z té zkoušky jako zářící zlato! Konečně Bůh jedná, teď jsem na řadě JÁ, abych zalezl do ohnivé sprchy a nechal se očistit. Jak dlouho jsem čekal na tuto chvíli! Ovšem často je spíš slyšet: „Proč zase já?“

Zkoušky a oheň, je to příjemné? NIKDY! Ale je to jediný způsob. Bůh ví, co dělá. On je zkušený v práci se zlatem. Zkušený zlatník, který touží vyrábět jen vzácné klenoty a dodávat krásu svému království. Chcete být krásní? Pak ho nechte jednat. Jeho materiálem jsme MY. Zlato smíchané s hlínou a kamením. Hlína a kameny musí pryč. Musí zůstat jen zlato. V hlíně dokáže přebývat tolik parazitů a škůdců… V čistém zlatě ne. Jsou zničeni ohněm. Už nemají vliv zevnitř. Ačkoli všichni chceme, aby šperky byly vysoké kvality, nemyslíme si, že by naše srdce mělo projít podobným procesem.

Iz 1,25 ... Obrátím proti tobě ruku, dočista vytavím tvoji strusku, odstraním z tebe všechnu nečistotu.

Když jsem pracovala v italském zlatnictví, často jsem viděla zlatníka, jak tavil zlato. Zlato se taví při teplotě 1063 °C a tavenina nabývá zelené barvy. Aby se vyplavila struska z nás, chce to také určitou teplotu, výheň, tlak a také určitý čas. Zlato se neroztavilo hned, jak zlatník zapnul plamenomet. Musel chvíli čekat a držet zlato v ohni. My jsme na tom stejně. A taky někdy chytneme zelenou barvu. Bůh nemá žádné potěšení ze zkoušení svých dětí. Nevyžívá se v tom. Bible říká, že Kristus s námi soucítí ve všech našich zkouškách, že je dotčen pocity naší slabosti. Ve Zjevení 2,9 říká církvi: „Znám tvé soužení …“ Říká v podstatě: „Vím, čím procházíš. Možná tomu nerozumíš, ale já o tom vím všechno.“

Žalm 66,10 říká: Ano, prověřil jsi nás, Bože, tříbil jsi nás jako stříbro nejčistší.

1 P 1,6-7 ... Proto se radujte, i kdybyste teď museli nakrátko snášet různé zkoušky. I pomíjivé zlato se přece zkouší ohněm… Pravost vaší víry… se zkouší ohněm...

Jakub nebyl v náladičce, když psal, abychom se radovali ze zkoušek. I Petr to píše!

1 P 4,12+5,6-7 ... Milovaní, nedivte se té zkoušce ohněm, která na vás přišla - není to přece nic divného! Spíše se radujte… Pokořte se pod mocnou Boží ruku a On vás v pravý čas povýší. Všechnu svou starost vložte na Něj, vždyť jemu na vás záleží.

Haleluja! Když máš zkoušku, On není proti tobě! Z tohoto důvodu musí každý křesťan vědět, že Bůh má pro všechna naše utrpení záměr. V našich životech nedochází k žádným zkouškám, které by On nedopustil. A Božím záměrem je, aby v nás zkoušky vyprodukovaly neochvějnou víru. Přemýšlej o svém vlastním současném soužení nebo zkoušce. Máš pochybnosti, strach nebo hněv, že to musíš snášet? Obviňuješ Boha, že na tebe tolik nakládá, že tě zbytečně staví do tvé zkoušky? Nebo jsi na pokraji sil, chceš to vzdát, myslíš si: „Věrně se modlím, čtu bibli, chodím do církve, ale nic z toho nefunguje?“ Nebo se stále ještě díváš k nebi a říkáš: „Vím, že Pán je dobrý. A já mu v této situaci budu věřit. Nebudu žít v pochybnostech. On mě odtud vyvede, a bude to k Jeho slávě.“ Jestliže to popisuje tebe, tak tvoje víra vytrvala v ohni. Ale pokud ne, musím se tě zeptat: kolik dalších zkoušek a trápení ještě vytrpíš, než budeš schopen říci: „Moje víra zvítězila?“

Bohu nic neunikne, má přehled o každém detailu našeho života a znovu a znovu nás bude přivádět zpět, abychom dali do pořádku jedinou věc, ve které se nechceme změnit. Nikdy ho to neunaví. Nepřestane nás vracet, dokud se nenaučíme, co je potřeba. Proč? Protože zamýšlí vytvořit - dokonalé dílo. Uprostřed své současné zkoušky si ve své mysli zafixuj tuto pravdu: Tento svět není tvým domovem. Všechno, co vidíš, pomine. Chápeš to poselství? Tvá zkouška skončí a tvé potíže pominou. Proto zaměř svůj zrak na Krista a na to, že budeš celou věčnost trávit s Ním v novém světě. DOMA. Ve všem, co Ježíš dělal, vždy hleděl k nebi. Podobně jako Ježíš i my tady nemáme trvalý domov. Žijeme a pracujeme na této zemi, ale jsme tu cizinci, naše pravá vlast je nový Jeruzalém. Díky Bohu, že má nádherný způsob, jak naše srdce vytlačit ze světa. Vlastně nám říká: „Jestliže ti dám za manžela svého Syna, nemůže tě v tvém životě přitahovat nic jiného. Chci se ujistit, že netoužíš po něčem nebo po někom jiném než po Kristu. Tvým nejvíce vzrušujícím snem; snem, který nejvíce přitahuje tvé srdce, musí být touha být s Kristem.“

Přemýšlej o tom: jak Bůh dostal děti Izraele z Egypta? Musel je uvrhnout do pece utrpení a soužení, dovést je až do bodu, kdy volaly: „Už je toho dost! Už tu nechci být ani chvíli.“ Teprve potom přišel čas, kdy Bůh řekl Mojžíšovi znovu „Jdi.“ Byli připraveni vytrhnout své kořeny a přejít do zaslíbené země. Bůh totéž dělá i s námi. Jsme vrháni do pece utrpení a zkoušek, abychom volali: „Už dost světa, vyrvi mé kořeny, které jsou ještě zapuštěny do světa, chci zakořenit v Ježíši Kristu. Každý oddenek, kořínek, který se nezakořenil do Ježíše Krista chci z Tvé síly odseknout. Nechci se zabydlovat ve světě, nechci jím být prorostlý… Nechci po něm toužit, ani se jím sytit… Nechci mu patřit.“

Jk 1,5-8

(5) Nedostává-li se někomu z vás moudrosti, ať ji žádá od Boha, který dává všem štědře a rád a nevyčítá, a bude mu dána.

(6) Ať však žádá ve víře a nijak nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, podobá se mořské vlně, hnané a zmítané větrem.

(7) Ať si takový člověk nemyslí, že něco od Pána dostane.

(8) Takový muž má rozdvojenou mysl, je to muž nerozhodný, nestálý ve všem, co činí.

Zkoušky jsou často těžké, nepříjemné a náročné, ale Jakub nás povzbuzuje, že když nevíme, co dělat, máme žádat Boha o moudrost a On nám ji dá štědře a rád. Komu dává moudrost? Tomu, kdo žádá, kdo se modlí. Mám prosit s důvěrou a bez pochyb. Jinak jsem jak mořská vlna hnaná větrem.

Viděli jste někdy, jak se v moři neustále valí obrovské vlny, jak jsou neklidné, protože jsou vystaveny silám větru, gravitaci a příboji? Pochybnosti přivedou člověka do stejného nepokojného stavu, v jakém jsou vlny zmítané sem a tam.

Ještě se dotknu těch tří mladíků, kteří kvůli věrnosti Bohu byli hozeni do ohnivé pece. Čekali ve svém životě takovou zkoušku? Upadli do ní! A byla to pro ně zkouška! Ale Ježíš vstoupil do krizové situace těchto mužů. Vstoupil do jejich krize kvůli nim samotným! Přišel je potěšit a zachránit, protože je miloval. On se jim plně oddal v hodině jejich krize - protože oni byli naprosto oddaní jemu!

Věz, že ten čtvrtý muž je v peci s tebou! Kristus sám se zjeví ve tvé zkoušce a oheň spálí všechna pouta, která tě svazují. Ale ta pouta mohou být spálena jen v OHNI!

Bůh říká: „Znám tvé myšlenky, tvé obavy, každou bitvu, které čelíš a zajímá mě to! Ať procházíš čímkoli, ať se jakkoli cítíš, já to všechno vidím! Dokážu se vcítit do tvých pocitů, do tvé nemohoucnosti. Znám každý tvůj pohyb - všechno, co říkáš a děláš, co si myslíš, představuješ… Nehněvám se na tebe. Chovám k tobě vzácné a milující myšlenky. Vím, jak se cítíš - a zajímá mě to! Ano, procházíš velikou zkouškou; jsi pokoušen a zmítán. Ale jsi mé dítě a já tě přes to přenesu!“ Vyryl jsem si tě do dlaní... (Iz 49,16) a proto nemůžu natáhnout svou ruku, aniž bych si tě nepřipomněl!

Procházíš zkouškami a těžkostmi. Možná jsi na míle daleko od toho, jaký toužíš být v Kristu. Ale jednou věcí si můžeš být jist víc než čímkoli jiným: Bůh se z tebe stále raduje. Bůh dopouští tvou zkoušku, je to součástí procesu, během kterého tě připravuje na větší službu, větší pomazání a činí tě více užitečným pro své království. Bůh říká: „Jakmile pochopíš, proč tímto procházíš, získáš zpět celé území, které jsi ztratil. Budeš to mít opět pod kontrolou - skrze moc Ducha Svatého! Dovolil jsem, aby se to stalo a ty abys uviděl, co je ve tvém srdci. Řekl(-a) jsi, že chceš chodit se mnou a já tě vyučuji. Vím, co je v tobě a dovolím, aby tě okolí provokovalo, dokud se toho všeho nezbavíš.“

Jsi ve zkoušce? Pokud ano, modli se:

„Pane, dej mi moudrost a ukaž mi na ty oblasti, které mám v sobě, a které je potřeba vytrhnout z mého srdce. Povzbuď mne, Pane, ať nejdu zpátky - ať jdu s tebou dopředu! Změň můj postoj ke zkouškám, ať z nich mám radost, vytrvalost, dokonalý výsledek, ať nepochybuji o Tobě ani o sobě, já nechci pochybnosti a nevíru… Dej, ať nejsem nerozhodný, nestálý, ať se osvědčím, ať snáším zkoušky bez reptání…“

„Změň můj postoj ke zkouškám a změň můj postoj k Tobě, když jsem ve zkouškách, abych tě neviděl černě, ani sebe! Uveď mě do své pravdy o Tobě i o mně. Ty nejsi proti mně! Ty se mnou nenakládáš podle mých nepravostí. Ty jsi věrný v každé mé zkoušce, Ty jdeš se mnou, máš řešení, jsi Rádce i Utěšitel…“

Jk 1,12 ... Blahoslavený muž, (žena) který snáší zkoušku, neboť když se osvědčí, dostane věnec života, korunu života, kterou Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.+