2 Petrův 3:9 Pán neotálí splnit svá zaslíbení

Byron Katie

Úvod

Byron Kathleen Reidová, obchodnice a matka žijící uprostřed pouště v jižní Kalifornii, začala po třicítce trpět těžkými depresemi. Během následujícího desetiletého období se její deprese prohloubily, až nakonec poslední dva roky téměř neopouštěla lůžko a vážně pomýšlela na sebevraždu. Pak jednoho rána dospěla Katie (jak se jí říká) uprostřed nejhlubších depresí k uvědomění, které změnilo její život. Najednou viděla, že přesvědčení, že něco by mělo být jiné, než je („Můj manžel by mě měl více milovat,“ „Mé děti by mi měly projevovat více vděku“), jí přináší utrpení, ale že když se podobnými myšlenkami nezaobírá, cítí mír. Uvědomila si, že zdrojem jejích depresí není svět kolem ní, nýbrž její postoj ke světu kolem sebe. V záblesku pochopení Katie viděla, že naše snaha najít štěstí se ubírá nesprávným směrem – místo abychom beznadějně usilovali o to, aby se svět přizpůsobil našim představám o tom, jaký by „měl“ být, můžeme tyto představy podrobit zkoumání a dotazování, jehož výsledkem je, že přijmeme realitu takovou, jaká je, a tak zažijeme nepředstavitelnou svobodu a radost. Katie vymyslela jednoduchou, avšak účinnou metodu dotazování, nazvanou Práce, která pomohla uvést tuto transformaci do praxe. Výsledkem bylo, že žena upoutaná na lůžko a pomýšlející na sebevraždu se proměnila v člověka naplněného láskou ke všemu, co život přináší.

Katie vyvinula svou metodu bez jakýchkoli znalostí náboženství či psychologie. Práce je založen pouze na přímé zkušenosti jedné ženy o tom, jak utrpení vzniká a jak je lze ukončit. Je překvapivě jednoduchý a dostupný každému bez rozdílu věku a původu a nepotřebujete k němu nic víc než papír, tužku a otevřenou mysl. Katie si okamžitě uvědomila, že předávat lidem svůj pohled nebo odpovědi má minimální hodnotu.

Místo toho jim nabízí proces, který jim může poskytnout jejich vlastní odpovědi. První zájemci, kteří použili její metodu, se shodovali v tom, že Práce transformoval jejich život, a Katie začala brzy dostávat pozvánky, aby jej učila i ostatní veřejnost. Od roku 1986 Katie představila Práci miliónům lidí po celém světě. Nejen ve veřejných kurzech, ale také ve firmách, na univerzitách, ve školách, v církvích, ve věznicích a v nemocnicích. Díky Katiině radosti a humoru se lidé v její přítomnosti okamžitě cítí uvolněně a zažívají stavy náhlého pochopení a porozumění, které na ně mocně působí. Od roku 1998 Katie vede školu Práce, devítidenní sestavu cvičení, která běží na různých místech několikrát za rok. Škola pořádá také další vzdělávací programy, Práce se stává důležitou součástí práce mnoha psychologů, poradců a terapeutů. Katie rovněž pořádá každý rok Novoroční čištění duše – pětidenní program nepřetržitého dotazování, který se koná vždy koncem prosince v jižní Kalifornii. Ve velkých městech pořádá víkendové intenzivní kurzy, zvané „miniškoly“. Na jejích akcích a na jejích webových stránkách – thework.com – jsou k dostání audio a videokazety s návody, jak používat Práci v nejrůznějších oblastech (sex, peníze, tělo, rodičovství). V březnu roku 2002 vydala Katie v nakladatelství Crown Harmony svou první knihu Loving What Is (Milovat to, co je), kterou napsala spolu se svým manželem, známým spisovatelem a překladatelem Stephenem Mitchellem. Tato kniha už byla přeložena do 29 jazyků. Objevila se na několika seznamech bestsellerů, například na Amazon.com, kde jedna křesťanská kazatelka napsala, že by ji doporučila více než Bibli. Tato brožura je výtahem z knihy Milovat to, co je. 

Co je, je Trpíme pouze tehdy, když jsme přesvědčeni o něčem, co je v rozporu s tím, co existuje. Když je mysl naprosto klidná, pak to, co existuje, je tím, co chceme. Pokud si přejete, aby skutečnost byla jiná, než je, je to něco podobného, jako byste učili kočku štěkat. I kdybyste se třeba rozkrájeli, nakonec na vás kočka nevinně pohlédne a řekne: „Mňau“. Chtít, aby skutečnost byla jiná, než je, k ničemu nevede. Přesto když se budete pozorovat, zjistíte, že podobnými myšlenkami se zaobíráte stokrát denně. „Lidé by k sobě měli být milejší.“ „Děti by se měly chovat slušně.“ „Můj manžel (moje manželka) by se mnou měl (měla) souhlasit.“ „Měla bych být hubenější (hezčí, úspěšnější).“ Skrze tyto myšlenky se různými způsoby projevuje naše touha, aby skutečnost byla jiná, než je. Pokud vás toto zjištění deprimuje, je to v pořádku. Veškerý stres, který pociťujeme, vzniká tím, že se bouříme proti tomu, co je. Lidé, kteří se s Prací teprve seznamují, mi často říkají: „Kdybych se přestal bouřit proti realitě, ochromilo by mne to. Pokud budu realitu bez odporu přijímat, stanu se pasivním. Mohu dokonce ztratit touhu jednat.“ Odpovídám jim otázkou: „Jak můžete vědět, že to tak je?“ Co je více ochromující? – „Kéž bych nebyl přišel o práci,“ nebo: „Přišel jsem o práci; jaké jsou moje další možnosti?“ Práce nám ukazuje, že to, o čem si myslíte, že se nemělo stát, se stát mělo. Mělo se to stát prostě proto, že se to stalo, a můžete si myslet, co chcete, stejně to nezměníte. To neznamená, že budete se vším souhlasit a omlouvat to. Znamená to pouze, že dokážete nahlížet na skutečnost bez odporu a beze zmatků, do kterých vás uvrhuje váš vnitřní boj. Nikdo si nepřeje, aby jeho děti onemocněly, či aby se stal obětí dopravní nehody; když však k něčemu takovému dojde, jak vám pomůže, když se proti tomu budete vnitřně bouřit? A přesto to děláme, protože nevíme, jak se svým odporem skoncovat. Miluji to, co je, ne proto, že jsem duchovním člověkem, ale protože mě bolí, když odporuji realitě. To, že je skutečnost dobrá taková, jaká je, poznáme podle toho, že když se s ní přeme, jsme v napětí a zažíváme frustraci. Necítíme se ani přirozeně, ani vyrovnaně. Když přestaneme realitě vzdorovat, podnikáme jednoduché kroky, vyplývající jeden ze druhého, jednáme laskavě a beze strachu. Zůstat ve svém vlastním resortu Nalézám ve vesmíru pouze tři druhy záležitostí: moje, tvoje a boží. (Slovo Bůh pro mne znamená „realitu“. Realita je Bohem, poněvadž mi vládne. Všechno, co nemohu řídit, co nemůžete řídit vy, ani nikdo jiný, nazývám božími záležitostmi.) Náš stres pochází z větší části z toho, že žijeme mentálně mimo naše záležitosti. Když si říkám: „Potřebuješ získat práci; chci, abys byl šťastný; měl bys chodit včas; měl bys o sebe více pečovat,“ nacházím se v záležitostech, které patří na území Ty. Když mi dělají starosti zemětřesení, povodně, války, či to, kdy zemřu, nacházím se v záležitostech, náležejících do resortu Bůh. Pokud jsem mentálně přítomna v resortu Ty či resortu Bůh, výsledkem je pocit oddělení. Všimla jsem si toho v roce 1986. Když jsem například byla mentálně přítomna v resortu mé matky a zaobírala se myšlenkami typu: „Matka by pro mne měla mít více pochopení,“ okamžitě se dostavil pocit osamění. Uvědomila jsem si, že pokaždé když jsem se ve svém životě cítila zraněná či osamělá, nacházela jsem se v resortu někoho jiného. Pokud ty žiješ svůj život a já mentálně žiju tvůj život, kdo žije můj život? Oba jsme u tebe. Mentální přítomnost v tvém resortu mi zabraňuje být přítomna ve svém. Jsem oddělena od sebe samé a divím se, proč můj život nefunguje. Myslet si, že vím, co je pro všechny ostatní nejlepší, znamená vzdálit se ze svého resortu. I pokud tak činím ve jménu lásky, je to projev ryzí arogance a výsledkem je napětí, úzkost a strach. Vím, co je správné pro mne? To je jediná věc, která se mne týká. Dovol mi, abych si nejprve vyřešila toto, než se začnu zabývat tvými problémy. Pokud pochopíš rozdělení záležitostí na tyto tři resorty,  máš možnost osvobodit svůj život víc, než si nyní umíš představit. Příště, až budeš cítit stres či nepohodlí, zeptej se sám sebe, v čím resortu se mentálně nacházíš, a možná vybuchneš smíchy! Ta otázka tě přivede k sobě samému. A možná přijdeš na to, že jsi nebyl nikdy přítomen, že jsi celý život mentálně prožil v resortech jiných lidí. Pouhé uvědomění si, že se nacházíš v resortu někoho jiného, tě může přivést zpátky k tvému nádhernému já a k Bohu.

A pokud to budeš chvíli praktikovat, začneš možná vidět, že nemáš vůbec žádné záležitosti k řešení a že tvůj život dokonale běží sám od sebe. Ten život, který ti daroval Bůh.

Přijímání svých myšlenek s porozuměním Myšlenka je neškodná jen tak dlouho, dokud v ni nevěříme. Zdrojem utrpení nejsou naše myšlenky, nýbrž připoutanost k našim myšlenkám. Připoutanost k myšlence znamená věřit v její pravdivost, aniž byste ji podrobili zkoumání. Víra je myšlenka, ke které jsme se připoutali, často na celá léta. Většina lidí je přesvědčena, že jsou tím, co jim říkají jejich myšlenky, že jsou. Jednoho dne jsem si všimla, že nedýchám – že jsem dýchána. A pak jsem si ke svému úžasu všimla, že nemyslím – že ve skutečnosti jsem myšlena a že myšlení není nic osobního. Probudíte se jednoho rána a řeknete si: „Myslím, že dnes nebudu myslet.“? Pozdě, už jste začali myslet! Myšlenky prostě přicházejí. Rodí se z ničeho a rozplývají se v nic, jako mraky plující prázdnou oblohou. Přicházejí proto, aby pominuly, nikoli aby zůstaly. Není v nich nic špatného, pokud se k nim neupneme tak, jako by byly pravdivé. Nikdy nikdo nebyl schopen ovládat své myšlení, i když se vám někdo snaží namluvit pravý opak. Nesnažím se uniknout svým myšlenkám – s pochopením je vítám. Potom odejdou samy. Myšlenky jsou jako vánek či jako listy na stromě či padající kapky deště. Přijdou takové, jaké jsou a zkoumáním se s nimi můžeme spřátelit. Hádali byste se s dešťovou kapkou? Dešťové kapky nejsou osobní a myšlenky taky ne. Jakmile něco, co se jevilo jako bolestné, přijmete s porozuměním, jeví se to jako zajímavé. Co bývalo noční můrou, je nyní prostě zajímavé. A až se to objeví příště, může vám to připadat legrační. A ještě později si toho možná ani nevšimnete. V tom spočívá síla milování toho, co je. 

Svěřit se papíru

Prvním krokem v Práce je napsání svých soudů o nějaké stresující situaci ve svém životě, minulé, přítomné, či budoucí – o osobě, kterou nemáš rád, nebo vztahu s někým, kdo tě dovádí k vzteku, nahání ti strach, nebo tě skličuje.

http://thework.com/sites/thework/downloads/intl/jyn_czech.pdf

Doporučuji ti psát o někom, komu jsi ještě zcela neprominul. To je ten nejsilnější začátek. I pokud jsi té osobě odpustil na 99 procent, nejsi svobodný, dokud tvé odpuštění není úplné. To jediné procento, které jsi neodpustil, je místo, na kterém váznou všechny tvoje vztahy (včetně vztahu k sobě samému). Pokud začneš tím, že ukážeš obviňujícím prstem na někoho mimo sebe, pak v ohnisku pozornosti nebudeš ty. Můžeš dát necenzurovaný průchod všem svým výtkám. Často víme s naprostou jistotou, co mají dělat ostatní, jak by měli žít, s kým by měli žít. Až budeš dělat Práci, poznáš, kdo jsi, podle toho, že uvidíš, kdo myslíš, že jsou ostatní lidé. Nakonec pochopíš, že všechno mimo tebe je odrazem tvého vlastního myšlení. Ty jsi vypravěč, projektor všech příběhů, a svět je projektovaným obrazem tvých myšlenek. Od počátku času se lidé snažili změnit svět, aby byli šťastní. Tento přístup nikdy nefungoval, protože je obrácený. Práce ti dává metodu, jak změnit projektor – mysl – nikoli projekci. Je to něco podobného, jako když se na čočce projektoru objeví smítko. Myslíme si, že na plátně je kaz, a snažíme se změnit toho či onoho člověka, který se zrovna dostane do místa kazu. Je však marné snažit se změnit projektované obrazy. Jakmile si uvědomíme, kde je smítko, můžeme si čočku vyčistit sami. To znamená konec utrpení a počátek drobných radostí v ráji.

Jak vyplňovat Pracovní list

Neboj se být nespravedlivý, nelítostný, dětinský a malicherný. Piš se spontánností nešťastného, vzteklého, zmateného a vystrašeného dítěte. Nesnaž se být moudrý, spirituální a laskavý. Máš příležitost vyjevit své pocity naprosto upřímně a bez přetvářky.

Dovol si vyjádřit, co cítíš, beze strachu z následků a z trestu. Na následující straně najdeš příklad vyplněného Pracovního listu. Psala jsem v něm o svém druhém manželovi Paulovi (Pracovní list je uveřejněn s jeho svolením); takto jsem o něm smýšlela, než se můj život změnil. Při čtení si můžeš nahradit Paulovo jméno jménem někoho ze svého života.

1. V této situaci, čase a místě, kdo tě štve,mate nebo zklamává a proč? Jsem naštvaná na Paula, protože mě neposlouchá ohledně svého zdraví.

2.V této situaci, jak chceš, aby se změnil(a), co chceš aby udělal(a)? Chci, aby Paul viděl, že se mýlí. Chci, aby přestal kouřit. Chci, aby si přestal lhát o svém zdraví. Chci aby viděl, že se zabíjí.

3. V této situaci, jakou radu bys mu/jí dal(a)? Paul by se měl zhluboka nadechnout. Měl by se uklidnit. Měl by vidět, že jeho jednání děsí mě i děti. Měl by si uvědomit, že mít pravdu nestojí za další infarkt.

4. Abys byl(a) v této situaci šťastný(á), co potřebuješ aby si myslel(a), řekl(a), cítil(a) nebo udělal(a)? Potřebuji, aby mě Paul poslouchal. Potřebuji, aby Paul převzal zodpovědnost za svoje zdraví. Potřebuji, aby respektoval moje názory.

5. Co si o něm/ní v této situaci myslíš? Napiš seznam. Paul je nefér, arogantní, hlasitý, neupřímný, mimo a nevědomý.

6.Co už nikdy v této situaci nechceš zažít? Už nikdy nechci, aby mi Paul lhal. Už nikdy nechci vidět jak kouří a ničí si své zdraví.

Dotazování: čtyři otázky a otočení

1. Je to pravda? (Ano nebo ne. Pokud ne, přejděte k otázce 3)

2. Můžeš s absolutní jistotou vědět, že je to pravda? (Ano nebo ne)

3. Jak reaguješ, co se děje, když této myšlence věříš?

4. Kdo bys byl(a) bez této myšlenky? a Otočení Nyní pomocí čtyř otázek prozkoumáme první výrok z otázky

1: Jsem naštvaná na Paula, protože mě neposlouchá ohledně svého zdraví. Zatímco budeš číst následující, představuj si někoho, komu jsi neodpustil.

1. Je to pravda? Ptej se sám sebe „Je pravda, že mě Paul neposlouchá ohledně svého zdraví?“ Utiš se. Pokud se opravdu chceš dozvědět pravdu, vynoří se odpověď.

2. Můžeš s absolutní jistotou vědět, že je to pravda? Zamysli se nad těmito otázkami: „Mohu si být absolutně jista tím, že mě Paul neposlouchá? Jsem doopravdy schopna poznat, kdy mě někdo poslouchá nebo ne? Nestává se mi, že někdy poslouchám, i když se může zdát, že neposlouchám?“

3. Jak reaguješ, co se děje, když této myšlence věříš? Jaká je tvá reakce, když pomyslíš na to, že tě Paul neposlouchá ohledně svého zdraví? Jak se k němu chováš? Napiš si seznam. Například: „Mračím se na něj. Přerušuji ho. Trestám jej tím, že nevěnuji pozornost tomu, co říká. Začnu mluvit rychleji a hlasitěji a snažím se jej donutit, aby mi naslouchal.“ Jdi stále hlouběji a pokračuj ve svém seznamu. Zaměř se na to, jak zacházíš v té situaci sama se sebou a jaké pocity to v tobě vyvolává. „Uzavírám se. Izoluji se. Hodně jím a spím, pořád se dívám na televizi. Cítím se osamělá a deprimovaná.“ Všímej si všech účinků, jaké na tebe má myšlenka "Paul mě neposlouchá ohledně svého zdraví.“

4. Kdo bys byl(a) bez této myšlenky? Zamysli se nad tím, kým bys byl(a) bez myšlenky „Paul mě neposlouchá ohledně svého zdraví.“ Zavři oči a představ si, jak tě Paul neposlouchá. Představ si, že nemáš myšlenku, že tě Paul neposlouchá (či že by tě měl poslouchat).

Nespěchej. Všímej si, co se v tobě odehrává. Co se ti odkrývá? Jaké máš pocity? Všechno otoč. Původní tvrzení „Paul mě neposlouchá ohledně svého zdraví.“ můžeme otočit na: „Já se neposlouchám ohledně mého zdraví“. Připadá ti to stejně pravdivé nebo pravdivější? Teď najdi příklad, jak ty neposloucháš sebe ohledně tvého zdraví ve stejné situaci s Paulem. A najdi tři konkrétní, skutečné příklady toho, jak je pro tebe v této situaci každé otočení pravdivé.

Dalším obrácením tohoto tvrzení, které může být stejně pravdivé nebo pravdivější, je: „Neposlouchám Paula ohledně jeho zdraví.“ Najdi alespoň tři příklady, jak jsi neposlouchala Paula ohledně jeho zdraví z jeho pohledu v té situaci. Posloucháš Paula, když si o něm myslíš, že neposlouchá tebe? Třetí otočení je: „Paul mě poslouchá ohledně svého zdraví“ Například, típnul cigaretu, kterou kouřil. Možná si za pět minut zapálí další, ale v té situaci, i kdyby mi říkal, že se o své zdraví nestará, zřejmě mě poslouchal. Pro toto a ostatní otočení, které objevíš najdi vždy minimálně tři konkrétní, skutečné příklady toho, jak je pro tebe v této situaci každé otočení pravdivé. Až procítíš všechna obrácená tvrzení, přistup k dalšímu výroku na Pracovním listu – v tomto případě, Chci, aby Paul viděl, že se mýlí – a postupně k dalším výrokům v Pracovním listu.

konec první části